Sex v Praze 2

Lucie v karanténě 

Lucii během té vnucené karantény zavřeli na základě nařízení o zákazu shromažďování divadlo i s barem. Pan Božský se projevil jako milující a velkorysá osoba, opravdový přítel a Lucii nenechal, aby zabředla do nedostatku financí a pak dělala nějaké nepředložené věci, jako třeba zoufalé skákání z mostu a podobně. 

Lucie potřebovala být v činnosti. A tak se nejprve vrhla do šití roušek pro všechny potřebné. Když viděla kolem sebe strach, vystrašené obličeje lidiček ve městě, obrovské oči, které hledaly vykoupení, které hledaly vysvobození, bezpečí, ujištění, tak nějak instinktivně začala šít roušky a nabízela je všem, kdo měli zájem. Vláda se chytla takových lidových iniciativ a nakázala nosit roušky nařízením.

Při tom charitativním projektu cítila Lucie obrovskou lásku a pomáhala. Dělala roušky pro lidi jen proto, aby se cítili dobře a ochráněni, aby eliminovali svůj strach v boji s neznámým virem, který vůbec nebyl vidět, zato byl schopný ze dne na den rozložit celou společnost, její struktury, její ekonomiku a její všeobecné fungování.

Zájemci se hlásili a Lucie jich vyrobila spoustu. Každý zájemce představil jinou emoci a bylo to velice silné. Od obrovských díků, jakoby Lucie byla spasitel sám, přes názorovou komplicitu až po výhrady, strachy, stížnosti a snahu přehazovat na nebohou Lucii vlastní stresy a hrůzy. Barvy duhy lidství a emocí vtěsnané do krásného malého prostoru zahnaných oveček, napůl oveček, cizinců uvězněných v Praze, vystresovaných, rebelů, parazitů, probuzených bytostí, milujících bytostí – setkala se s nejrůznějšími klienty. Paleta lidství v syrové podobě. To milovala. Poznávání. Přes zásobování větších celků a spolupráci. Z odstupem času se můžeme domnívat, že takové „vymačkávání emocí“ z lidstva obecně mělo zřejmě posloužit komusi a čemusi jako potrava. Energetická potrava jakémusi parazitickému egregoru nebo abstraktnímu monstru, které zmíralo, a tak se muselo v celospolečenské rovině zase trochu oživit.

Když odhadla, že si může dovolit vtípky, Lucie říkala kraviny typu: „Pozor, sexovat zásadně s rouškou,“ a tak se její výtvory možná ocitaly i v pražských ložnicích. Na to zareagoval jeden chlap, který ty pohádky o zabijáckém virusu nežral, ale nechtělo se mu platit pokuty, pokud by roušku neměl: 

„A jak se to, slečno, s tou rouškou dělá?