Vivant Denon (1747 – 1825)
Narodil se 4. ledna v Chalon-sur-Saône jako syn Vivanta Denona, příslušníka nižší noblesy a Marie Nicole Boisserandové. Rodina vlastnila vinici a byla natolik bohatá, že zabezpečila finanční nezávislost Vivanta Denona na celý život. Jako mladík se Denon odebral do Paříže, aby tam studoval a pracoval – v ateliéru známého malíře Bouchera byl zasvěcován do grafiky a rytin. V roce 1769 se ve Francouzské komedii hrála hra, jejímž autorem byl Denon. Měla název Julie, ou le Bon Père (Julie neboli Dobrý otec), ale byl to neúspěch; autor byl daleko úspěšnější v přímém jednání s lidmi, v jejich okouzlování a získávání a ve svém umění okouzlovat panovníky. Ludvík XV. jej záhy jmenoval královským pobočníkem.
V roce 1771 byl Denon jmenován sekretářem na vevlyslanectví v ruském Petrohradě a při té příležitosti na cestě do svého úřadu projel Německo, přičemž navštívil Berlín a Potsdam. V roce 1773 se zřejmě setkal s Denisem Diderotem, který přijel do Petrohradu na pozvání carevny Kateřiny II. V roce 1774 se dostal do problémů, když pomáhal jedné francouzské herečce obviněné ze špionáže k útěku. Společně s francouzským velvyslancem byl z Ruska vykázán. Denon zanedlouho zaujal diplomatickou pozici na velvyslanectví ve Stockholmu a v roce 1775 pobýval s jistou diplomatickou misí v Ženevě. V roce 1775 se mimo jiné setkal s Voltairem a na základě setkání vznikne kresba Le Dejeuner de Ferney (Oběd ve Ferney).
V roce 1777 je poprvé otištěna Denonova povídka Le point de lendemain (Není zítřku) v Mélanges littéraires a je podepsána M.D.G.O.D.R. (Monsieur Denon Gentilhomme Ordinaire du Roi – Pan Denon, královský pobočník). V témže roce cestuje Denon do Itálie a stává se odborníkem ve starožitnictví. Abbé Sain-Non mu svěřil úkol podílet se na publikaci Voyage pitoresque (Malebná cesta), což je sbírka grafických ilustrací a komentářů, kterou připravuje. V roce 1779 Denon píše dopis ministru zahraničních věcí, který byl skutečnou analýzou Království obojí Sicílie a vynesl mu oficiální jmenování sekretáře na velvyslanectví v Neapoli; později se stal chargé d‘affaires.
Po nějaké době se Denon vrátil zpátky do Paříže, v roce 1785 podává demisi a zabývá se v soukromí svými starožitnostmi a rytinami. V roce 1787 byl přijat coby rytec do Akademie malby a sochařství, zatímco od roku 1788 pobýval opět v Itálii, tentokrát v Benátkách, kde zůstával v kontaktu s benátskou aristokracií i francouzskou ambasádou. Když se dozvěděl o tom, že mu byl zabaven majetek v období První francouzské republiky (vyhlášené 1792), navrátil se do Paříže, zkontaktoval Davida, seznámil se s Robespierrem a stal se grafikem a návrhářem období První francouzské republiky.
V roce 1798 v období Direktoria byl vyzván, aby se účastnil společně s vědci a umělci královské výpravy do Egypta. Zúčastnil se bitev u Abukiru a také pod pyramidami, navštěvoval památky. Byl to muž osvícenské filozofie; povšimněme si, jak rozjímal nad egyptskými pyramidami: „Člověk neví, z čeho má být víc udiven: z té dementní tyranie, která si dovolila stavbu objednat, anebo z hloupé poslušnosti lidu, který měl dobrou vůli se oddat podobným stavbám.“ Denon byl členem divize generála Desaixe, která postupovala do horního Egypta, takže se plavili po Nilu až do Asuánu a k ostrovu Philae. Denon kreslil, zaznamenával, zapisoval a pozoroval vše kolem sebe. Jeho pilná práce přinesla své ovoce: v roce 1802 byla vydána tiskem kniha Voyage dans la Basse et la Haute Egypte (Cesta do dolního a horního Egypta) a byl to velký úspěch; spis byl přeložen do angličtiny a němčiny.
Bonaparte poté, co odmítl Davida a Canova, jmenoval pana Denona generálním ředitelem muzeí. Denon zahájí projekt Napoleonova muzea, obohaceného o všechna díla, která francouzská armáda ukořistila a přivezla z okupovaných území. V roce 1803 dostane Řád čestné legie. V letech 1806 až 1807 doprovází císaře na válečných výpravách do Polska a Pruska – bezpochyby se účastnil bitvy u Eylau. Přitom kreslí, spřádá plány, připravuje rozvržení památečných pláten. V letech 1808 a 1809 se dostal do Španělska; později cestuje do Itálie, kde vybírá obrazy k akvizici. V roce 1812 se stává baronem císaře. Rok je výzamný také tím, že vyšlo podruhé jeho dílo Point de lendemain (jeho upravená verze).
V letech 1814 a 1815 zůstává Denon stále na svém postu během období Restaurace (první) – období vlády Ludvíka XVIII., během Stodenního císařství (návrat Napoleona) i v období Restaurace (druhé). Muzeum Napoleon se přejmenovalo na Musée Royal (Královské muzeum). Po Vídeňském kongresu dochází k navracení uloupených uměleckých děl jednotlivým postiženým zemím, odkud napoleonské armády odvážely válečnou kořist. Canova je jmenován do projektu vracení uměleckých děl Itálii. I když mnoho pláten zůstalo v Paříži, je to konec snu o jednom velikém centrálním muzeu evropského umění. Denon předává králi svoji demisi. Odejde do ústraní, aby se zabýval svými sbírkami a soukromou tvorbou.